"V oblasti kongresové turistiky se pohybuje nyní nejvíce peněz"

Koordinátor mezinárodních aktivit České republiky si stěžuje na nesjednocené snahy o prezentaci ČR v zahraničí

Praha - Otto Jelinek tvrdí, že při prodeji značky "Česká republika" v zahraničí chybí koordinace, kvůli čemuž dochází k plýtvání zdroji.

Byl jste jmenován koordinátorem mezinárodních aktivit České republiky. Nebyly vám k tomu však přiděleny žádné kompetence. Co můžete v takové situaci dělat?

Hlavním cílem je zvýšit efektivnost celého systému a zlepšit propagaci dobrého jména České republiky v zahraničí. Moje pozice nespočívá v tom, že bych měl někoho řídit. Mým úkolem je pouze koordinovat práci všech státních agentur, které se do mezinárodních aktivit zapojují. Nemám pravomoci, nejsem ministr. Ze všech stran však cítím podporu při prosazování aktivnějších a efektivnějších přístupů.

Utíkají někde peníze?

Na prezentaci Česka v zahraničí se vynakládá několik miliard korun ročně. Pokud se podaří tato částku snížit o deset procent, bude to úspěch. To je však jen část problému. Daleko větší nedostatky vidím v neefektivním využití potenciálu, který v oblasti turistiky, investic a zahraničního obchodu Česká republika má.

Když se zeptáte u jednotlivých agentur, pokaždé odpovědí, že všechno dělají dobře. Uznávám, že se snaží, ale zároveň jsou si vědomy faktu, že je zde prostor pro zlepšení.

Kde tedy hledat hlavní problém při prezentaci Česka ve vztahu k zahraničí?

Asi to bude znít jednoduše, ale spočívá právě v tom, že jednotlivé prezentace nejsou vzájemně koordinovány. A na to je potřeba zaměřit se nejdříve. Důležitý je přenos informací z ambasád do agentur i mezi agenturami navzájem, jejich vyhodnocování a předávání na správná místa. I dnes si informace předávají, ale málo se s nimi dále pracuje.

Chtěl bych dát důraz na zastupitelské úřady. Právě ony jsou tím prvním místem, kde zahraniční investoři nebo turisté hledají informace a reference. A naše ambasády na to někdy zapomínají. Často se chovají tak, jako by tímto místem byl CzechTrade nebo CzechInvest. Domnívám se, že se mýlí.

(...)

Změnit strukturu agentur, které navenek prezentují Česko - to je asi dlouhodobý úkol. Jaký model ze světa lze doporučit a jde vůbec některý z nich převzít?

V této fázi se ještě nemůžeme rozhodnout pro jednu variantu. Musíme se podívat na všechny hlavní modely, zvážit pro a proti a potom si z každého z nich vybrat to nejlepší.

Nikde ve světě však zřejmě neexistuje jediné ideální řešení. Kupříkladu i v Kanadě, kterou znám pochopitelně nejlépe, se to stále mění. Jednou to spadá pod jedno ministerstvo, zanedlouho pod druhé.

Třeba turistika patří pod samostatnou agenturu. Vede ji sedmadvacetičlenné představenstvo. A 17 z nich musí být ze soukromého sektoru. Tak je to napsáno v zákoně. Vidíte, vedení turistiky je v rukou privátního sektoru. Z toho bychom se mohli poučit. Musíme celou oblast odpolitizovat, postavit ji dál od státních institucí.

Neříkám, že by to stát neměl financovat, ale soukromý sektor musí hrát větší roli. Neznám žádnou zemi, kde by politici dokázali lépe vést nějakou firmu ve srovnání s privátním sektorem. Není to tím, že by v politice nebyli schopní lidé, ale politický vliv jim to prostě nedovolí.

Měla by tedy vzniknout nějaká agentura, která bude postavena na partnerství veřejného a soukromého sektoru?

Ne, co se týká vlastnictví. Nelze to někomu prodat jako PPP a říci, bude ti patřit turistika, nebo 51 % turistiky. Chci větší vliv soukromého sektoru, cestovních kanceláří, majitelů hotelů a podobně.

Sestěhovat agentury pod jednu střechu je jen jedna z možných variant. Ještě jsem se nerozhodl, jestli ta nejlepší. V její prospěch mluví to, že na takovém řešení by se nejvíce ušetřilo. Klademe si zároveň otázku, je-li to zároveň ta nejefektivnější.

Je totiž obrovský rozdíl v tom, jak se prodává Česká republika jako cílová země pro turistiku a jak se prodává jako místo pro investice a pro obchod. Možná mi z toho vyplyne, že by CzechTrade a CzechInvest měly být pod jednou střechou a česká centra, kultura a turistika pod druhou. Nebo vše pod jednou střechou českých center.

Všechny možnosti analyzuji. Když se však o možných změnách zmíním představitelům agentur, tak hned slyším, že to tak nejde. Nikdo nemá rád změny a všichni si chtějí podržet to své. Ale všichni souhlasí s tím, že se jejich výsledky dají zlepšit. Já však musím přijít na to jak.

Ale pozor. Systém, který je dobrý pro Ka-nadu, nemusí České republice vyhovovat.

Dá se vůbec úspěšnost jednotlivých modelů nějak poměřovat?

Ano, dá - ekonomickým úspěchem. Bylo však by špatné k tomu přistupovat jen čistě matematicky. Na jednu stranu můžeme položit vynaložené prostředky a na druhou efekty. Nelze vše měřit pouze penězi. Není to jen otázkou investice. Jde o efektivnost a konkurenceschopnost. To je mnohem důležitější než vložené finanční prostředky. Nikdo nezaručí, že když do systému dáte víc peněz, že to taky přinese větší úspěch. Úspěchem bude efektivnost.

Máte k dispozici údaje o tom, vůči kterým částem světa vystupuje Česká republika lépe a kde je co dohánět?

Mám, ale nechci je zatím zveřejňovat. Nejčastější chybou je, že Česká republika se mnohdy zaměňuje s Prahou. Regiony doposud nejsou příliš dobře v zahraničí zastoupeny.

Hodně cestujete po světě a máte možnost srovnávat. Jak z takového srovnání vychází Česko?

Předně, neznám celý svět. Mnohde prakticky žádné povědomí o Česku nemají. Američané nevědí, jestli jsme Slovinsko či Slovensko nebo Československo. Když NATO bombardovalo Srbsko, tak se báli, že se moje děti ocitnou uprostřed konfliktu, když přijedou do Prahy.

Je to vina toho, že neumíme Českou republiku dost dobře prodat, nebo to způsobuje nízká úroveň všeobecných znalostí?

Obojí. Do jejich vzdělávacího procesu se jim však motat nechci. Nejsem proti Američanům. Ostatně v Kanadě to není o mnoho lepší. Ale máte pravdu, že existují chyby v tom prodeji značky. Česká republika se prozatím nepropaguje jako celek. Je tady moc kohoutů na jednom smetišti a to je právě problém mnoha agentur.

Musím však říci, že ten, kdo ve světě už něco ví o České republice, tak určitě nemá zvlášť kritický pohled. Nejkritičtější jsou Češi sami vůči sobě. To by se mělo změnit. Dívat se na sklenici s vodou jako na poloplnou, ne poloprázdnou. Nejsme dost hrdí na to, co se zde dokázalo. Česká republika přece není jenom Jágr a dobré pivo.

Chtěl bych najít nejefektivnější cestu, jak Českou republiku navenek prezentovat. To pro mě není nové, dělám to celý život. I jako ministr kanadské vlády, když jsem sem i s Tomášem Baťou přivážel podnikatelské mise. Pořád věřím, že Česká republika je dobrým místem nejen pro turisty, ale i pro investory.

A ne kvůli levné pracovní síle - to je pasé. V zahraničí se neví o tom, že se tu provádí třeba zajímavý výzkum, vyrábějí zajímavé výrobky. Že jsou tu obrovské možnosti pro mladé lidi. Neumíme to však propagovat.

Co udělat konkrétně pro to, aby o nás bylo více slyšet?

Jeden příklad. V Praze právě probíhá velká konference, kterou pořádá Asociace amerických cestovních kanceláří ASTA. Přijelo na ni přes tisíc organizací. Je tu prakticky každý, kdo ve světě v oblasti turistiky něco znamená. Pokud se jim bude u nás líbit, rádi se vrátí nejen oni sami, ale ovlivní v tomto směru i tisíce dalších lidí.

Na jakou součást nebo druh turistiky byste se hlavně zaměřil? Na co klást největší důraz?

Podporovat musíte především to, co přináší peníze. Dnes jsou největší peníze v kongresové turistice. Přitom se musí Česká republika v jednotlivých teritoriích propagovat na míru. Je potřeba zvolit individuální přístup. Nelze prodávat značku stejně v Číně jako ve Francii nebo v Americe.

(...)

Zdroj: Hospodářské noviny, 23.3.2006